Slunce a mraky si v nedělním odpoledni zahrávaly se světlem a nutily mě neustále hlídat nastavení fotoaparátu. Clona 4 zůstávala, ale časy jsem střídal mezi 1/1600 s a 1/1000 s podle toho, zda se slunce schovalo, a ISO se pohybovalo od 100 do 640.
Zápas začal pro domácí nepříznivě. Už v 11. minutě skóroval plzeňský Václav Dobrý – a přiznávám, tenhle moment mi utekl. Zrovna jsem měl hledáček na jiném místě a míč už skončil v síti. O to víc jsem byl připravený na další situace. A vyplatilo se – Lukáš Drobný ve 38. minutě srovnal a já byl u toho.
Do druhého poločasu vstoupili znovu lépe hosté. Samuel Vaniš v 52. minutě poslal Plzeň do vedení – i tentokrát jsem gól nezachytil, protože jsem měl oči spíš na chrudimských hráčích než na radost soupeře. Ale tenhle zápas měl ještě příběh.
V 78. minutě přišel okamžik, na který jsem čekal. Drobný znovu skóroval a tentokrát jsem stihl přesný záběr – míč mizí v síti a Drobného radost, když běžel k lavičce . Rozhodující chvíle nastala v 84. minutě. Josef Bauer otočil výsledek na 3:2 a celá lavička Chrudimi explodovala.
Z herního pohledu Chrudim neodehrála technicky nejlepší zápas – hodně přihrávek nevyšlo, často chyběla přesnost. Ale touha urvat vítězství byla vidět v každém souboji. A právě to je pro fotografa ideální – skluz, srážka, zvedání ze země, emoce v očích. Fotbal v syrové podobě, který se fotí sám.
Chrudim nakonec slavila výhru 3:2 a já odcházel s pocitem, že i přes dva zmeškané góly mám v kartě snímky, které příběh zápasu vyprávějí po svém.
Pod článkem najdete galerii, kde je radost, boj i energie nedělního utkání zachycena tak, jak jsem ji viděl skrz hledáček.
