Podzimní nedělní dopoledne na stadionu Emila Zátopka v Chrudimi přineslo zápas, který měl mít podle papírových předpokladů jasný průběh – druhý tým tabulky MFK Chrudim U19 proti poslední Admiře Praha U19. Jenže fotbal je fotbal, a první poločas ukázal, že statistiky někdy znamenají pramálo.
Admira šla už v 19. minutě do vedení po přesném hlavičkovém zakončení Matěje Kloučka z rohového kopu, a těsně před přestávkou zvýšil Isaak Alonso Kubát z penalty na 0:2. Chrudim se nemohla dostat do tempa – chyběla lehkost, kombinace drhla a zakončení postrádalo klid. Z pohledu fotografa se mi v těch chvílích fotilo dobře – obranné zákroky, emoce hráčů i zklamání domácích hráčů nabízely silné momenty, které se na fotkách dají číst i bez popisku.
Zlom po přestávce
Do druhého poločasu nastoupila Chrudim s větší energií. Bylo vidět, že tým nechce zápas odevzdat. V 56. minutě se po dorážce neproměněné penalty prosadil Dominik Bažout a v tu chvíli jsem cítil, že se něco láme. I přes chlad a zataženou oblohu se tempo hry zvedlo – a s ním i náročnost focení. Měl jsem nasazený objektiv s pevnou světelností f/2.8 a musel jsem držet závěrku kolem 1/800 s, abych zachytil akci bez rozmazání. Jenže světla bylo málo a nechtěl jsem jít s ISO nad 640, takže pár balonů ve vzduchu má lehce pohybovou stopu – taková malá daň za atmosféru podzimního světla.
Dramatický závěr a vítězná euforie
Posledních dvacet minut bylo doslova obléháním branky Admiry. Chrudim tlačila, ale pořád chyběl ten poslední kousek štěstí. Z mé pozice za brankou jsem viděl odhodlání v očích domácích hráčů i únavu soupeře. V nastaveném čase se stadion dočkal – nejprve Adam Štěpánek proměnil penaltu a vyrovnal, a o minutu později stejný hráč přihrál Lukášovi Drobnému do ideální pozice. Lukáš Drobný zakončil s klidem a obrátil zápas na 3:2. V tu chvíli jsem stál na správném místě – radost, emoce, ruce nad hlavou a běh k rohovému praporku. Série snímků, kvůli kterým se vyplatí klečet vedle hřiště i v desetistupňovém chladu.
Chrudim vede ligu
Zápas skončil vítězně pro Chrudim, která díky tomuto obratu a třem bodům poskočila po dvanácti odehraných kolech na průběžné první místo tabulky. Z fotografického pohledu to byl hlavně příběh o světle, trpělivosti a emocích – a také o víře, že zápas se nikdy nevzdává, dokud rozhodčí nepískne naposledy.
V galerii pod článkem najdete výběr snímků, které podle mě nejlépe zachycují, jak se tenhle zápas lámal – od frustrace až po euforii.
